Je jasné, že když se dozvíte o nevěře, vždy to bolí. O tom není sporu. Ale přemýšleli jste někdy proč vůbec nevěra vznikla? Buď jste vy nebo ten druhý udělali chybu. Naštěstí existuje pomoc, jak celou situaci zachránit. Začněte nejdříve u sebe a uvidíte, že se začnou dít zázraky. Nevěra je jedním z nejčastjšcíh příčin rozpadu manželství. Vyhněte se mu
5 ZNAKŮ LÁSKYPLNÉ RODINY
Dobrý večer milý posluchači, tak jak jsem slíbila při svém posledním webináři, přicházím s další knihou pana Chapmena a tentokrát se jedná o knihu s názvem Pět znaků láskyplné rodiny.
I když má představa byla, že shrnu několik knih do jednoho webináře tato kniha je natolik obsáhlá, že se mi to nepodařilo a myslím, že bude docela problém vůbec probrat její obsah v rámci tohoto webináře a proto se nebudeme příliš zdržovat a probereme přímo jednotlivé znaky láskyplné rodiny.
Pěti znaky láskyplné rodiny jsou
- SLUŽBA BLIŽNÍM
- DŮVĚRNÝ VZTAH MEZI MANŽELI
- RODIČE, KTEŘÍ VYUČUJÍ A VYCHOVÁVAJÍ
- DĚTI, KTERÉ POSLOUCHAJÍ A CTÍ SVÉ RODIČE
- MANŽELÉ, KTEŘÍ SE S LÁSKOU UJÍMAJÍ VEDENÍ
Prvním znakem tedy je SLUŽBA BLIŽNÍM
Například i to, že s partnerem komunikujeme jeho jazykem lásky, který nám není vlastní, je vlastně službou. Je důležité službu vykonávat dobrovolně. Např. manžel může mýt nádobí, aby tím manželce udělal radost.
Děti je nutné ke službě vést, ideálně příkladem například tím, že posekáme trávu sousedovi, který už na to kvůli věku nestačí.
Jak píše pan Chapman: „Ve funkční rodině slouží takovýto postoj, který si cení pomoci druhých jako olej, jenž promazává kola rodinného života.“
Například manželka pana Chapmena, která je sova (to znamená, že chodí pozdě spát a ráno si raději přispí) připravovala každé ráno společnou snídani pro celou rodinu. Byla to služba bližním, na kterou dodnes se svými již dospělými dětmi s láskou vzpomínají.
Druhým znakem láskyplné rodiny je DŮVĚRNÝ VZTAH MEZI MANŽELI
Partnerské neshody jsou jako cihly, při jejichž kupení narůstá zeď mezi partnery. Nikdo nejsme dokonalí a všichni čas od času partnera zklameme, ale přiznáme-li chybu a omluvíme se, zeď neroste.
Je důležité sdílet nejen informace jako například: „V kolik mám vyzvednout děti?“, ale sdílet vášně emoce, myšlenky, prožitky, přání a touhy.
Proto pan Chapman popisuje několik úrovní intimity mezi partnery:
– Intelektuální intimitu, která je prostorem pro vzájemné sdělování myšlenek
– Sociální intimitu, kterou utváří společně strávený čas ve dvou nebo s přáteli. Případně také sdělování informací o kontaktech s jinými lidmi ať už v práci, či například v obchodě
– Duchovní intimitu, při níž se jedná o otevření duše a sdílení názorů na duchovní skutečnosti. Je vhodné ji prožívat prostřednictvím společných zážitků v této oblasti.
– Fyzickou intimitu, kterou můžeme charakterizovat dotyky a sexuálním stykem
Všechny oblasti intimity, které byly uvedeny, jsou navzájem propojeny. Nemůžeme dosáhnout sexuální intimity, nebudeme-li si v dalších oblastech blízcí. Sice můžeme praktikovat sex, ale nebudeme prožívat sexuální důvěrnost.
Vliv na čas a energii věnované manželské intimitě budou mít určitě stres, chvíle odloučení, nemoc, práce, děti i jiné běžné starosti života, ale v milující rodině se manžel i manželka cítí zavázáni, aby udržovali důvěrnost naživu.
Třetím znakem láskyplné rodiny jsou RODIČE, KTEŘÍ VYUČUJÍ A VYCHOVÁVAJÍ
Tato kapitola je hodně obsáhlá, ale vzhledem k tomu, že se týká dětí, snažila jsem se zachytit všechny důležité myšlenky.
V úvodu tohoto znaku bych Vám ráda přiblížila 5 jazyků lásky dětí, jak o nich píše pan Chapman: „Představíme-li si, že vyučování a výchova jsou dvě kola, na nichž vůz rodičovství jede, pak mazadlem, díky němuž se kola bez skřípění otáčejí, je láska. Pokud dítě nebude cítit, že je rodiče milují, žádný rodičovský přístup na ně nezapůsobí tak, jak by měl a mohl. Naopak bude-li se cítit milováno, pak z něj i za chabých pokusů o vyučování a výchovu může vyrůst zdravý dospělý člověk.
Tady je na místě zopakovat 5jazyků lásky, o kterých jsme mluvili minule.
První jazyk lásky jsou SLOVA UJIŠTĚNÍ – pokud s dítětem hovoříte o něm a oceňujete jej, mluvíte na něj slovy ujištění např. „Mám tě ráda“ nebo „Díky, že jsi mi dneska odpoledne pomáhala“
Druhým jazykem lásky je POZORNOST – pro dítě, jehož primárním jazykem lásky je pozornost, bude ze všeho nejdůležitější, když se mu budete delší dobu soustředěně věnovat. Takové chvíle můžete trávit čtením knih, hrou s míčem, procházkami nebo povídáním.
Třetím jazykem lásky je TĚLESNÝ KONTAKT – Výzkumem se prokázalo, že kojenci a malé děti, kterých se blízké osoby často a s láskou dotýkají, jsou v dospělosti po citové stránce zdravější než děti, kterých si nikdo nevšímal. Dotyky jsou důležité pro všechny děti, ale některé se cítí nejvíce milovány tehdy, když se jim dostává láskyplných doteků.
Čtvrtým jazykem lásky jsou DÁRKY – dávání a přijímání dárků je univerzální projev lásky. Dárek dítěti sděluje: „Rodiče na tebe myslí.“ Když se vrátíte domů z nějaké cesty a přivezete dítěti dárek, říkáte mu tím, že jste na ně mysleli, i když jste byli pryč.
Pátým a tedy poslední jazykem lásky jsou SKUTKY SLUŽBY – to znamená, že pro dítě děláme něco, čeho si váží a co má rádo. Třeba, když jej někam odvezeme a zase přivezeme, spravíme mu kolo apod.
Pokud nedokážete určit jazyk lásky svého dítěte, zaměřte se na pozorování toho, jak se chovají děti k vám, co po vás požadují apod.
Teď bychom si mohli říct něco k vyučování.
Naším úkolem je vyučovat tak, abychom v dítěti vzbuzovali touhu po dalším vyučování. Nejúčinnějším způsobem vyučování je dialog mezi rodičem a dítětem. K tvořivému vyučování patří neformální chvíle, když jsou rodiče a děti spolu. Rozebírají své myšlenky, pocity, touhy, vzpomínky nebo cokoliv jiného co rodič považuje za důležité nebo o co dítě projevuje zájem. Povzbudivá slova podněcují pozitivní chování. Např. Vejdete k dceři do pokoje, a na zemi se povalují hračky. Řeknete jí, ať si je uklidí a odejdete. Vrátíte se za několik minut a zjistíte, že je neuklidila všechny. Máte dvě možnosti: buď jí vynadáte, nebo ji můžete povzbudit. Třeba slovy: „No vidíš, už ti jich zbývá jen pár.“ Myslím, že větší účinek bude mít povzbuzení.
Pokud je dítě třeba usměrnit, musíte to dělat z lásky a ne nekontrolovatelného hněvu. Snažte se korigovat takové chování, které je destruktivní. Přemýšlejte o tom, jestli dítěti v budoucnu uškodí, pokud bude i nadále dělat to co dělá. Pokud vás dítě rozhněvá, nejprve se uklidněte, pak s ním teprve promluvte. Nevytahujte staré chyby a řešte jen aktuální problém.
Nedělejte úkoly za své děti, potlačujete v nich iniciativu. Pokud budete dělat věci za dítě, hrozí, že z něj bude dítě bojácné, pasivní a neproduktivní. Neúspěch je pozitivní, jelikož nás učí, abychom danou věc neopakovali. Ve zdravých rodinách se rodiče snaží rozvíjet zdravou sebeúctu dítěte a poukazují proto na kladné rysy jeho osobnosti, těla i mysli.
Výchova je nejlépe předávána příkladem. Pokud se liší to, co dětem říkáme a co děláme, poznají to. Nenapadá mě lepší vysvětlení příkladem než pomocí příběhu z knihy pět znaků láskyplné rodiny: „Afroamerický pastor Hill vyprávěl zajímavý příběh ze svého života: V prvních letech dospívání přišel domů opilý. Cestou do pokoje pozvracel celou podlahu. V opilecké netečnosti se odvalil na postel a usnul.
Jeho matka, která celou scénu sledovala, ho nechala spát. V obvyklou ranní dobu však syna vzbudila a řekla mu: „Vstávej, umyj podlahu a připrav se, jedeme na výlet.“
„Já nikam nejedu,“ ospale namítl.
Jeho matka se ohradila: “Neptala jsem se tě, jestli chceš jet, oznamovala jsem ti to. Teď umyj tu podlahu.“
Hill se do toho pustil a v patřičný čas byl připravený k odjezdu. Krátce před polednem s matkou nastoupil do metra. Ani nevěděl, kam jedou. Když vystoupili, zjistil, že se ocitli v chudinské čtvrti, kterou obývali notoričtí alkoholici a nezaměstnaní.
Jeho matka tam v rámci péče o potřebné dva večery v týdnu vařila, a tak ji mnozí muži z chudinské čtvrti znali.
Jak tak matka se synem kráčela po chodníku, muži ji zdravili: „Dobrý den paní Hillová.“ Jeden muž se jí zeptal: „Proč jste tady tak brzy?“ Odpověděla: „Tohle je můj syn. Dal se na pití a plánuje, že tady bude bydlet. Chtěla jsem, aby se sem zajel podívat ještě před setměním.“
Pastor Hill prohlašuje: „To bylo naposled, co jsem pozřel alkohol.“
Jeho matka věděla, že přednáškou o zlu, které alkohol působí, by nikdy nedosáhla stejného účinku.
Pokud máte s výchovou problémy, nebojte se. Nejste jediní. Nemějte strach mluvit o tom s ostatními rodiči, či učiteli, kteří by vám mohli poradit. Pozorujte ostatní, jak se chovají ke svým dětem a berte to jako pozitivní či negativní příklad toho jak k dětem přistupovat. Televizní pořady pro děti mohou být také pomůckou jak děti vyučovat. Soustřeďte se při nich na styl vyučování a způsob propojování slov a činů. Nebo čtěte odborné knihy.
Nesnažte se ovšem tak moc, že byste pro studium neměli čas na výchovu samotnou. Děti lze vychovávat jen jednou, proto se učte takzvaně za pochodu.
Dalším znakem láskyplné rodiny jsou DĚTI, KTERÉ POSLOUCHAJÍ A CTÍ SVÉ RODIČE
Pravidla mají v rodině své místo stejně tak jako v celé společnosti.
Pokud by nějaký řidič jezdil v protisměru a tím porušil jedno z pravidel silničního provozu, mohl by být někdo zraněn nebo by mohlo dokonce dojít ke smrti. Poslušnost nám není zcela přirozená, a proto se jí musíme učit. Vedení k poslušnosti je dobré i pro to, abychom si uvědomili, že každé chování má své důsledky.
Dobrá pravidla jsou cílená, platí pro všechny a jsou rozumná. Všichni se k nim mohou vyjádřit: např. špinavé prádlo se dává do koše na prádlo nebo s míčem si nehrajeme v obývacím pokoji
Pravidla určují oba rodiče, a pokud jsou děti dost staré, měli by být při formování pravidla, aby se k pravidlu mohli vyjádřit. Jakmile se nějaké pravidlo dohodne, je nutné o něm informovat všechny členy rodiny. Pokud časem vyjde najevo, že pravidlo spíše škodí, než prospívá, mělo by se změnit.
Pravidla by měly být stanoveny i s důsledky porušení. Pokud si stanovíme důsledky porušení už při formování pravidla, předejdeme ukvapenému úsudku a dítě navíc ví, co může očekávat. Jak uvádí pan Chapman: „Pokud dojde k porušení pravidla a je nutné postarat se o to, aby dítě pocítilo dohodnutý důsledek, pomáhá, když před trestem i po něm projevíte dítěti lásku. Nejprospěšnější je, když přitom promluvíte primárním jazykem lásky dítěte. Řekněme například, že si váš syn hrál v obývacím pokoji s fotbalovým míčem, což je jasné porušení pravidel. Dohodnutý způsob trestu je, že se míč na dva dny uloží do kufru auta, takže nebude smět hrát. Pokud dítě při hře něco rozbilo, musí zaplatit opravu věci ze svého kapesného.
Jakmile se stanoví pravidla a důsledky je nutné, aby je rodiče dodržovali. Když jednou rodič na důsledcích netrvá a podruhé je vyžaduje, nejspíš vychová spíše neposlušné a neuctivé dítě.
Učme děti projevovat úctu. Pokud mají dospělé děti v srdci úctu, bude se v jejich chování projevovat návštěvami rodičů, telefonáty, pohlednicemi a péčí o tělesné zdraví rodičů.
Posledním znakem láskyplné rodiny jsou MANŽELÉ, KTEŘÍ SE S LÁSKOU UJÍMAJÍ VEDENÍ
Všechna uvedená slova tohoto znaku jsou důležitá. Z vedení bez lásky se stává despotismus. Z lásky bez vedení se stává slabost.
Mužovo vedení se v rodině projevuje ve dvou rolích: v úloze manžela a otce.
Nejprve si řekneme něco o muži v roli manžela.
Milující manžel by měl na ženu pohlížet jako na partnerku. Milující manžel se svou ženou komunikuje, protože život spolu sdílíme v první řadě komunikací, zvláště diskutováním o myšlenkách, pocitech a přáních, protože je nemůžeme vysledovat z chování.
Milující manžel vyhrazuje své ženě přední místo na žebříčku hodnot. Všichni máme svůj žebříček hodnot, i když ne možná napsaný a náš partner by měl být na předním místě tohoto žebříčku.
Milující manžel miluje svou ženu bezpodmínečně, to znamená, že partnera milujeme a usilujeme o to, co je pro něj nejlepší. Není možné si klást požadavky: „Budu tě milovat, pokud ty budeš milovat mě!“ Bezpodmínečná láska se zaměřuje na naplňování potřeb toho druhého a s tím souvisí také to, že milující manžel cítí povinnost, aby zjišťoval a naplňoval manželčiny potřeby.
Neméně důležitá je role manžela jako otce. Pro děti je mužské vedení důležité. Dospělí, kteří v době, kdy byli dětmi, nemohli od otce získat pozitivní obraz sebe samých, bývají nejistí i celý život.
Otec by měl dítě podporovat v jeho zájmech a dávat mu najevo, že vždy bude stát za ním.
Četné studie prokázaly vzájemný vztah mezi homosexualitou a slabým či neexistujícím poutem s otcem.
Milující otec si udělá čas na to, aby byl se svými dětmi.
Milující otec zapojuje děti do rozhovorů, což hezky vystihuje toto povídání otce s dcerou, kdy mluví o jedničce za obrázek: „Na co jsi myslela, když jsi kreslila ten obrázek?“
„No, když jsem kreslila ty stromy, myslela jsem na babiččin dům. Víš, jak má na zahradě před domem ty velké duby? Vzpomínáš si, jak tam babička prostřela stůl, a udělali jsme si piknik? Dokonce jsem nakreslila i stůl.“
„Pamatuješ si, co jsme měli k jídlu?“ Ptal se otec.
„Sendviče se sýrem, nakládanou zeleninu a vejce po ďábelsku.“ odpověděla.
„Teda, ty máš ale dobrou paměť. Vzpomínám si, že když jsem byl malý kluk, mívali jsme vejce po ďábelsku jen v neděli. Celý týden jsem se na ně těšil. Vzpomínám si, že jedním z mých snů bylo, že až budu velký, budu si moci dát tolik vajíček po ďábelku kolik budu chtít. Asi proto jich maminka dělává tolik.“
Rozhovor ničím nejde nahradit. S jeho pomocí mluví otec s dítětem o jeho myšlenkách, pocitech, nápadech, přáních a rozhodnutích. Dítě poznává otcovu minulost a otec předává dítěti své hodnoty.
Milující otec si se svými dětmi hraje. Při hře je možné zjistit spoustu informací. Například holčička při hře s panenkou prezentuje to, co slyšela nebo viděla u rodičů. Hry také často pomáhají hledat zájmy a mohou rodiče s dětmi spojovat.
Milující otec předává svým dětem své hodnoty. Hodnoty jsou jednoduše řečeno ty věci v životě, jimž přisuzujeme nějakou cenu. Jsou to názory, o nichž jsme pevně přesvědčeni a jimiž se v životě řídíme. Například pokud jsme přesvědčeni, že poctivost je dobrá vlastnost, pak se budeme snažit jednat poctivě.
Milující otec se o své děti stará a chrání je. Milující otec miluje své děti bezpodmínečně.
Tolik k pěti znakům láskyplné rodiny.
Teď máte prostor pro psaní dotazů či návrhů na další témata prostřednictvím odkazu pod prezentací.
V prezentaci Vám dávám k dispozici seznam knih pana Geryho Chapmana a za chviličku Vám přečtu ještě jeden příběh z knihy Příběhy lásky, které se skutečně staly.
Vy se ptáte – My odpovídáme
HONZA:
Mluvíte stále jen o milujím manželovi, dělá taky něco milující manželka nebo ta se jenom fláká?
Dobrý den, tak jak jsem říkala při webináři manželka má své role, podobné jako otec ať už ke svému muži tak k dětem by měla přistupovat podobně jako její muž. Pan Chapman poukazuje na roli manžela a otce z toho důvodu, že má dojem, že se role otce odsunuje do pozadí a je to velká škoda.
VĚRA:
Budete mluvit ještě o nějaké knížce tohoto pána. Moc se mi jeho výklad ve vašem podání líbí.
I když každá kniha p. Chapmena má řadu nových myšlenek, jejich podstat je obdobná a proto jsem se rozhodla, že už o knihách pana Chapmena mluvit nebudu, ale v závěru webináře jsem vám dala k dispozici jejich seznam, pokud byste o ně měli zájem.
VLADIMÍR:
Když má dítě svůj jazyk lásky přes dárky, není hloupost ho tímto neustále uspokojovat, když hraček má už plný pokoj a není to kam dávat. Co s tím, jak to řešit?
Jak jsem říkala, není rozhodující hodnota dárku, ale je podstatná myšlenka, kterou vyjadřuje. A tou je „Myslím na tebe,“ „Vím, že máš narozeniny“ nebo tím jen chcete říct, že máte dítě rádi. Stačí přání, obrázek, pouťový prstýnek, apod.
PAVLA:
Poznám jazyk dítěte už od narození, jak?
Ze začátku je vhodné mluvit s dítětem všemi pěti jazyky lásky. Postupně se v dítěti projeví některý z jazyků více. Bude vám svým přístupem k vám sdělovat co je mu příjemné. Bude k vám přistupovat svým jazykem lásky. Zhruba kolem pěti let věku by se mělo dát díky pozorování dítěte vysledovat, který azyl je tím jeho primárním jazykem lásky.
PETR:
Jaké pravidla je v rodině důležité určit?
Je otázkou co se Vaše děti potřebují naučit. Pokud nechávají kolo na příjezdové cestě a neuklidí si jej a vy se s manželkou shodnete na tom, že by se to mělo naučit. Můžete se dohodnout, že uklízení kola bude ve vaší rodině jedním z pravidel. Vytváření pravidel je hodně individuální s ohledem na potřeby dané domácnosti.
HELENA:
Hezký den. Chci se zeptat, jak jste mluvila o tom ukázání dítěti lásky před trestem a po trestu. Jak by to mělo přesně vypadat. Můžete mi říct nějaký příklad, vůbec si to nemůžu představit jak mám být na něj milá, když mi právě rozbilo třeba drahou vázu od babičky.
Myslím, že příklad z knihy pana Chapmena, který uvádím, říká vše. Je to i o tom, že rodiče se musí učit přistupovat k dětem jinak než by zrovna s ohledem na své emoce chtěli. Musí znát jazyk lásky svého dítěte. A je to všechno otázka jisté dovednosti, kterou budeme určitě nějakou dobu trénovat.
LENKA:
dobrý večer,
slyšela jsem, jak když dítě něco rozbije tak musí přijít následek. Ale co dělat, když dítě něco sebere a místo dopadu ho čeká navíc „posila“ od otce, který ho v tom podpoří, ne potrstá.
Dobrý den, právě proto je nutné, aby se rodiče dohodovali spolu o tom co je porušení pravidla a případných důsledcích. Občas je to složité proto, že každý z nás měl jiné zázemí a přistupuje k věcem jinak. Pokud nejsou rodiče jednotní, dítě poslouchat nebude. Spíše bude zkoušet, kam může zajít.
Jestli je to možné sedněte si s manželem a promluvte si o tom. Respektujte jeho názor, ale vysvětlete mu i svůj. Ne ale v situaci kdy se stane to, co popisujete, až později, kdy jste v klidu. Pokud se nemůžete dohodnout na všem, snažte se přijít na to, na čem se dohodnout dokážete. A potom začněte hledat variantu, která bude přijatelná pro vás oba.
JARMILA:
Dobrý večer, pokud i nadále budou webináře v záznamu, budu moc ráda a děkuji, po vyslechnutí se k nim ještě vracím. Dnes to bylo opět moc pěkné.
Dobrý den, webináře budou i nadále na našich stránkách http://zdravisusmevem.cz/webinar/
Děkji za pochvalu.
IVETA:
Dobrý večer, přišla jsem bohužel o něco později, takže jsem nestihla začátek. Zajímalo by mě, z jaké knihy byl citován úryvek věnující se porušování pravidel (hra s míčem v bytě a důsledkem byla rozbitá váza). Zachytila jsem jen jméno autora p. Chapman. Děkuji za odpoveď. Hezký večer. Iveta
Dobrý den, webinář je možné si pustit opakovaně ze záznamu na stránce http://zdravisusmevem.cz/webinar/
Kniha se jmenuje Pět znaků láskyplné rodiny od pana Garyho Chapmana
IVONA:
Co říkáte vše dělat v klidu je správné, ale někdy se to nepovede. mám hyperaktivního syna Honzika, který mě zamazal vánočni ubrus marmeládou , vím první reakce byla špatná, pak jsem mu to vysvětlila. jsem zastánce domluvy a s Honzikem my to nějak nejde. budu se snažit
Dobrý den, u hyperaktivních dětí je určitě potřeba notná dávka trpělivosti a hodně individuální péče. Věřím, že to není vůbec jednoduché udržet emoce na uzdě. Možná by Vám pomohla nějaká odborná literatura. V této oblasti bohužel moc zkušeností nemám, tak Vám nedokážu příliš poradit. Držím palce.
BOZENA:
Docela mi chybela informace,o milujicií matce.Ta nema zadne povinnosti? Dekuji
Dobrý den, tak jak jsem uvedla v odpovědi na otázku pana Honzi, matka má v rodině důležité místo a její přístup by měl být obdobný přístupu manžela a otce.
MILUŠE:
Jak se zachovat, když 3 leté dítě naprosto ignoruje to, co mu říkate, neposlechne, dokonce vás plácne rukou a jde pryč.
babička
Dobrý den, ve třech letech může být dítě v období vzdoru. Je ovšem důležité, aby necítilo vaši bezmoc, když něco podobného udělá. Je potřeba stanovit si hranice a pevně na nich trvat. S láskou, ale pevně. Je nutné, aby si dítě uvědomilo, co nesmí. Bude to možná nějakou dobu trvat, než to pochopí, ale pokud budete neústupná, určitě to přijde.
