Říká se, že hádky ke vztahu patří. Je to prý koření vztahu, po kterém přijde, jako odměna, sladké usmíření. Nemyslím, že by měly probíhat často a horlivě, a už vůbec ne třeba jen pod záminkou, aby se něco dělo. V dokonalém vztahu, který je pravděpodobně nemožné vytvořit, by ale hádky asi vůbec neprobíhaly. Lidé by měly stejné názory na všechny situace, lidi, vybavení bytu nebo by například milovali i stejné barvy a materiály. To, jak sami uznáte, možné není.
Díky těmto rozdílným názorům nebo odlišném jednání, které se jednomu zdá být v pořádku a druhému nikoli, vznikají neshody a je jen na Vás jak je zvládnete.
Existují lidé hádaví, kteří se chytají každého slova a obrací je proti druhému, jsou lidé, kteří raději spolknou hořkost na jazyku, aby tím zahnali blížící se výměnu názorů, jiní u hádky křičí, druzí raději dlouhou dobu nepromluví ani slovo. Žádná z těchto variant není správná, protože nedosáhne kýženého výsledku.
Nebo snad ano? Zamyslete se: Chtěli jste dosáhnout jen své pravdy a umlčet druhého, je Vám jeho názor ukradený nebo nechcete, aby druhý věděl, co si myslíte a nechcete mu říct, co by měl na sobě zlepšit, aby se Vám spolu žilo lépe? Nezdá se Vám to trochu sobecké? Na takovém postoji se přece nedá budovat žádný vážný vztah na celý život. Nesvádějte nic na svoji povahu. Pokud chcete, můžete na sobě pracovat. Zaměřte se na své chyby a napravujte je. Nezapomínejte na to, že vztah, a to nejen partnerský, ale například sourozenecký nebo vztah matky se synem, je tvořen vždy dvěma osobami. Jasně tedy nestačí, aby na vztahu pracovala jen polovina celého svazku. Vždy je ale dobré začít u sebe. Vy jděte svému protějšku příkladem, protože každá akce vytváří reakci.
Pokud budete na svůj protějšek křičet, dosáhnete maximálně toho, že jej umlčíte nebo se budete navzájem překřikovat a neuslyšíte ani jeden názor toho druhého. Je naprosto normální, že se ve Vás kupí pocity nebo možná i zloba, ale neřešte situace, když jsou ještě horké. Zajděte se ven projít nebo alespoň do druhého pokoje vyčistit hlavu. Klidně si vezměte do ruky tužku a papír a napište všechny myšlenky, co vás napadají. Napište třeba i škaredá slova, kterými jste chtěli svůj protějšek častovat. Všechno to hoďte na papír a chvíli nad tím rozjímejte. Jestli nechcete, nemusíte to znova číst. V tomto příkladu jde jen o to, abyste ze sebe dostali zlobu a vytřídily ty myšlenky, které jsou pro výměnu názorů důležité. Udělejte si seznam věcí, které chcete prodiskutovat a až si budete jistí, že celou situaci zvládnete řešit v klidu, vraťte se a poproste dotyčného, aby s vámi situaci znovu probral. Pak je dobré vést dialog, kdy si ani jeden druhému neskáčete do řeči, oba nasloucháte a snažíte se dosáhnout nějakého kompromisu, který alespoň nějak, bude vyhovovat oběma stranám.
Věřím, že pokud se naučíte takto spolupracovat, bude se vám spolu velmi dobře žít. Vybudujete tak pevné základy, pro položení dalšího patra do budoucích šťastných let, kde vás i sebevětší problém nevykolejí tak, jako na začátku. Buďte jeden druhému oporou, vždyť na světě je tolik zla, nevnášejte ho skrze sebe do vašich nejbližších.
