Deprese a zvládání deprese bývaji velmi otbížné, zvlášť, když jste na vše sami. Účinným pomocníkem je relaxace mysli, jak na to vám řekneme v tomto webináři. Je zbytečné užívat léky na deprese, protože to stav jen utlumí, ale né vyléčí. Jak na deprese se ptá mnoho lidí, ale jen někteří uspějí. Podívejte se na tento webinář jak zrelaxovat mysl a ukliďíte svůj zmatek v hlavě.
Přepis celého webináře:
Hezký den,
vítám vás u dalšího dílu webináře firmy ZDRAVÍ S ÚSMĚVEM. Tak jako vždy můžete pomocí formuláře dole pod prezentací zasílat jakékoli dotazy nebo i příběhy, které se vám staly a chcete se s námi o ně podělit. Na konci vám alespoň na některé odpovím. Zbytek pak naleznete v archívu na našich stránkách, kde si také můžete znovu shlédnout všechny dosud odvysílané webináře.
Dnešní téma jsem pojmenovala „Jak si v sobě zamést“. Dá se říct, že je to pokračování k dílu s názvem „Odpuštění“. Uznala jsem za nutné toto téma ještě blíže rozvést. Spousta dotazů, které následně přišly, měly asi takovéto znění: „Jak mám odpustit?“ „Jak na to už dál nemám myslet.“ “ Já to prostě nedokážu, ten člověk mi hodně ublížil.“
Dnes si tedy probereme, jak přesně se dostat k tomu uvolnění mysli, aby nám bylo lépe, abychom se naučili odpoutat od věcí, které nás tíží. Tato cesta, jak už jsem říkala v minulém webináři, vůbec nebude jednoduchá. U někoho může trvat pár měsíců, u někoho i pár let. Vždy záleží na tom co nás tíží a jak je to vlastně těžké pro nás. Pro někoho může stejná věc znamenat naprostou banalitu a někomu se zdá tak obtížná, že má velké obavy, že tuto tíhu nemůže dál unést.
Nehleďme na to, jaký názor nebo postavení k určité situaci má společnost. Zaměřte se v tuto chvíli jen sami na sebe. Ono v konečné podstatě je odpuštění vlastně hlavně pro vás, abyste se vy mohli uvolnit, zbavit tíhy, zloby, očistit se od všeho zlého, co vás trápí.
Vaše tělo ani mysl nepotřebuje žít se zbytečnou zátěží třeba v podobě zlých nenávistných myšlenek nebo neustálém si vyčítání nějaké situace. Ano, občas to bývá hodně těžké, ale v dnešní uspěchané době, kdy je na každého z nás vyvíjen neustálý tlak, kdy se vám zdá, že čas běží tak rychle, že byste potřebovali, aby měl den minimálně 48 hodin, je nutné odhodit ze sebe tyto nadbytečné starosti.
Musíte se smířit sami se sebou, abyste mohli lépe snášet všechny strasti dnešní uspěchané doby.
Představte si příklad, který se stal jedné mé kamarádce. Pracuje jako barmanka diskotéky, její směna tedy končívá někdy nad ránem, kdy se kolem klubu pohybují všichni ti příliš opilí, nerozvážní a někdy agresivní lidé. Jednou, když se z další takové směny vracela domů, uviděla pár chlapů, kteří mlátili jednoho kluka a on byl proti takové partě naprosto bezbranný. Ani vteřinu nepřemýšlela a rozběhla se k tomu hloučku, než stačila doběhnout, kluk po velké ráně do hlavy už bezvládně ležel na zemi. Zkontrolovala dech a tep, vše bylo v pořádku. Další věc, která ji napadla bylo uvést mladíka do stabilizované polohy. Bez rozmyslu jej tedy ze zad převrátila na bok, zkontrolovala jestli nemá zapadlý jazyk a zavolala záchranku. Lékaři mladíka převezli do nemocnice a kolem jedoucí policie si zapsala všechny svědky. Za krátkou dobu mou známou kontaktovali, aby přišla podat výpověď a také ji informovali o tom, že je mladík už v pořádku propuštěn z nemocnice do domácí péče. Byla ráda za tuto zprávu, ale stále se jí hlavou honila černá myšlenka. Později, až vypršel všechen adrenalin a ona se uklidnila, probírala si celou situaci znova a znova. Přišla na to, že pokud by měl něco s páteří a ona ho uvedla do stabilizované polohy, mohla mu na celý život způsobit ochrnutí.
I když se nic takového nestalo, ona se dlouhou dobu nemohla od této černé myšlenky odpoutat. Může se vám to zdát jako hloupost, jako něco, co má zkrátka hodit za hlavu a nezabývat se tím. Vše dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo, ona mu zachránila život, ale jak jsem řekla na začátku: Pro každého je jedna situace jinak obtížná než pro druhého. Je možné, že se vy sami několik měsíců nedokážete zbavit myšlenky na něco, co druhý vyřešil třeba za den.
Nestyďte se tedy za to, že vás trápí nějaká maličkost. Pracujte na tom, abyste ji odstranili.
Buďte sami k sobě upřímní a přijměte, že vás něco tíží, je to první krok k tomu, abyste se toho mohli zbavit. Nenechte své okolí bagatelizovat vaše pocity. Pokud to vaše okolí dělá, nemluvte o tom s ním. Mluvte o tom sami v sobě, sami se sebou. Protože vy jediní sami sobě rozumíte. Vy víte, co a jak moc vás trápí.
Netrapte se tím, že se Vám zdá, že ani po pár týdnech nebo po měsíci necítíte výsledek. Nečekejte na něj. On se dostaví, až na něj nebudete myslet. Odejde z Vaší mysli až tehdy, kdy vás opustí poslední černá myšlenka, ale ani tehdy nebudete schopni si tuto skutečnost uvědomit. Že jste dosáhli svého cíle možná zjistíte až po nějaké době, kdy se ohlédnete a řeknete si: „Jejda, vždyť mě už to vůbec netíží, už jsem si na to pár týdnů nevzpomněl.“ A pravděpodobně v ten samý okamžik z Vás spadne poslední kamínek nebo zrnko písku nákladu, se kterým jste se tak dlouhou cestu museli vláčet.
Zatím jsme si tedy uvedly dva důležité kroky. Přiznat si zátěž a druhý krok nečekat na konec. Dalším velmi důležitým krokem je definovat co přesně nás tíží. Někdy může vyjít najevo, že se trápíme kvůli úplně jiné věci, než se na počátku zdálo.
Já bych to uvedla na dalším krátkém příkladu. Žena se rozvedla se svým manželem, který ji dlouhá léta bil a psychicky týral, ale stále mu nebyla schopná odpustit. Myslela si, že je to kvůli tomu, co vše jí udělal, ale později přišla na to, že je naštvaná sama na sebe, že nechala trpět své tělo, svou duši a že plýtvala svou láskou na člověka, který si ji vůbec nezasloužil. Jakmile došla k tomuto sebepoznání, byla opět o krok blíže k odpuštění. Pak bylo jednoduché odpustit jemu, ale možná daleko složitější odpustit sama sobě.
Najděte podstatu vašeho problému a začněte na ní pracovat. A tady se opět dostáváme ke slovu „Jak“. Každý člověk je jiný, každý si musí najít svou metodu, ale základ je u všech stejný. Musíte chtít.
Přestaňte používat výmluvy typu: „ale když ono je to tak těžké“, „ale když já nemůžu“. Výmluvy hoďte za hlavu a raději si řekněte: „Chci odpustit, odpouštím sám sobě, že jsem na sebe nechal působit zlé. Jsem smířená s celou situací a beru ji na vědomí. Přijímám sám sebe a všechny zlé myšlenky z mé hlavy jsou pryč.“
Vždy si najděte třeba jen jednu větu, která shrne celou podstatu toho, co vás zatěžuje a každý den si ji opakujte. Napište si ji na papírek a přilepte tam, kde si ji každý den přečtete. Každý den, klidně i několikrát si ji opakujte, třeba jen v mysli nebo můžete i nahlas. Někomu pomůže, když ji půjde vykřičet do lesa, někomu, když si ji bude neustále říkat před usnutím.
K příkladu té ženy po rozvodu by asi věta pro odpuštění mohla znít takto: „Odpouštím si, že jsem zbytečně plýtvala svými city, že jsem na sebe manžela nechala takto působit, jsem vyrovnaná s touto situací, má mysl je nyní volná, teď se cítím mnohem líp.“
Pokud chcete, můžete i poděkovat. Poděkovat sami sobě nebo se třeba pochválit za to, že na tak usilovně pracujete na této věci, že se snažíte. Můj dědeček se za vše vždy sám chválil nahlas a veřejně, pak se na mě podíval a řekl: „Vždy se pochval sama, nikdo jiný to za tebe líp neudělá.“ A myslím, že měl naprostou pravdu.
Ještě bych se teď chtěla vrátit k názvu mého tématu. „Jak si v sobě zamést“ – tento webinář jsem tak nazvala schválně. Je totiž možné brát jej i doslovně. Věřím, že mnohým z vás pomůže i to, když si celou situaci ve svých myšlenkách představí, v těchto představách vezme do ruky smetáček a lopatku, začne jednoduše zametat a všechno to smetí uklízet do koše. Každý večer, každou volnou chvíli, kdy třeba čekáte na zastávce na autobus.
Jednou jsem se zeptala mého kamaráda: „Co děláš, když si potřebuješ vyčistit hlavu, když máš příliš mnoho myšlenek, které nedokážeš zvládnout?“ On odpověděl: „Lehnu si do postele, zavřu oči, vezmu do ruky gumu a mažu a mažu, až z toho bez problému usnu. Ráno mám pak někdy trochu vygumováno…“
Opravdu i tohle je způsob, jak se zbavit nějaké zátěže, nějaké zlé myšlenky, která vás trápí.
Shrňme si tedy jednotlivé kroky.
– Za prvé je nutné přiznat si, že nás něco trápí, být k sobě upřímní.
– Za druhé nebýt nedočkaví, všechno chce svůj čas. Někdy i více času než na začátku čekáme.
– Za třetí definujme, co přesně nás trápí. Sami v sobě přijďme na přesnou příčinu zátěže.
– Za čtvrté nehledejte výmluvy proč to nejde. Odhodlejte se k tomu, že to chcete změnit a najednou bude velmi jednoduché přejít k dalšímu bodu
– Za páté zvolte si metodu, jak se k odpuštění dostanete.
Zkoušejte klidně více metod najednou, třeba i všechny dohromady nebo jen jednu po druhé. Věřím, že pokud opravdu chcete, výsledek se jednou dostaví. Dostaví se v okamžik, kdy jej nebudete vůbec čekat. Najednou zjistíte, že je vše pryč a že je najednou všechno mnohem snazší.
Dnešní čas se nám pomalu krátí, já vám teď dám krátkou přestávku, abyste mohli popřípadě zaslat ještě poslední dotazy nebo třeba návody, jak vám se podařilo odpustit si a zbavit se toho, co vás tížilo.
Otázky a odpovědi z webináře:
Dáša
Já si odpustit umím, i druhým, ale můj partner mě trýzní opakováním toho ,jak on nikomu neodpustí( své bývalé manželce, mým dětem, že se o mně nepostarají,.. a já se s tím pak nedokážu okamžitě vyrovnat.
Píšete, že se s tím nedokážete vyrovnat okamžitě, ale jestli to umíte za nějakou dobu, jste silná a buďte na sebe hrdá. Někteří lidé v sobě nenávist pěstují a nedokáží se zloby zbavit a tohle bude asi případ i Vašeho partnera. Pokud on sám nechce na sobě pracovat, nenuťte ho, každý k tomu musí přijít sám. Zkuste mu třeba jen občas opakovat, že by bylo dobré, aby se naučil odpouštět, aby sám sebe netýral nenávistí, že to není zdravé ani pro jeho tělo ani pro mysl. Buďte vlídná a trpělivá, jedině tak svého cíle dosáhnete.
Magda
Dcera se odstěhovala z domu, ve kterém se narodila,protože babička řekla, že tam chce být sama. Postavili si z manželem nový dům. Nelíbí se jí tam, denně brečí, stále vzpomíná na ten starý. Narodil se chpeček už je mu rok, má atop.ekzém,Může to souvise i stím těhotenstvím, kdy se vlasně stěhovali a ona nechěla. Je to škoda. Trápí se není spokojená, nemá zde kamarádky a je hodně smutná. Maminka
Milá Magdo,
vím, že je občas těžké opustit svůj rodný dům a je pravda, že atopický ekzém může být způsobený i tímto stresem. V případě Vaší dcery bych doporučila asi to, aby začala více pozitivně myslet, aby si našla nějaké volnočasové aktivity, třeba nějaké hry pro maminky s dětmi. Ať si zkusí najít více kamarádek a hlavně ať začne pozitivně myslet. Ať se zkouší soustředit na ty dobré věci, že má rodinu, zvládli postavit dům, což je myslím velký úspěch. Není dobré se upínat na minulost. Musí zvednout hlavu a myslet na to, že jednou se třeba bude moct vrátit.
Dušan
má cenu hledat vinu a omluvu ? ve vztahu?
Myslím, že na vině jsou vždy oba v páru. Zkuste sám na někoho ukázat prstem a podívejte se na svoji ruku. Jeden míří na dotyčného, ale ostatní tři ukazují na vás. Omluva by měla být věc samozřejmá, pokud vím, že jsem udělal chybu, měl bych se za to omluvit, pokud mi na tom daném člověku záleží. Ale samozřejmě by nemělo docházet ke zneužívání. Jestliže mi někdo působí zlé každý den a vždy se za to přijde omluvit, není možné donekonečna promíjet. Pak je dobré zamyslet se nad celým vztahem a jeho cenou pro nás. Jestli je právě tohle přesně to, po čem toužíme.
Jana
Dobry` vecer ze Svy`carska,
odpoustìm si i za Vàs, ze se vecer moDlìvàm (a ne moTlìvàm) …
Sourozenum Ulrychovy`m to urcite s tou MOTLITBOU nebude jedno, ale moznà,
ze i oni odpustì.
Zdravìm z hor
Jana
Hezký den paní Jano,
velmi se omlouvám hlavně sourozencům Ulrychovým a moc se za sebe stydím. V žádném případě nebudu sebe omlouvat, protože toto je opravdu nepřípustné a neomluvitelné. Já sama nad takovými chybami kroutím hlavou a převracím oči v sloup a vidíte, teď se to stalo mě. Snad už se to nikdy nebude opakovat.
Květoslava
Dobrý večer, chtěla bych se zeptat, jak se mám zbavit a odpustit jednoho problému, trvá to již 11 let, vždycky si myslím, že jsem to již odpustila jako máma, jenže pokud se v mysli vrátím k tomuto činu, začnu jej znovu rozebírat a zjistím, že to pořád bolí a je to jako otevřená rána. Ptám se proto, že bych ráda se s tím vyrovnala, ale nejde mi to.. Nejsem žádný křehký kvítek, musela jsem toho v životě již dost prožít, proto mne to tak trápí, že nejsem schopná odpustit, ikdyž bych tak velice ráda udělala. Prosila bych Vás proto o nějakou radu, co s tím se dá dělat. Děkuji moc krát za odpověď a návod, jak z toho ven.
Paní Květoslavo,
je možné, že jste ještě nepřišla na přesnou příčinu toho Vašeho problému. Je mi jasné, že situaci již za 11 let musíte mít prostudovanou do posledního detailu, ale i přesto, zkuste si někdy lehnout do postele a začněte se na situaci dívat nejen z Vašeho pohledu. Zkuste i úhly jiné, například se na situaci podívejte, jakoby jste ji zavinila vy. Zkoušejte se do toho vžít a třeba Vám dojdou nějaké další souvislosti. Samozřejmě také zkuste postup a metody, které jsem uváděla v mém webináři. Zkuste si sestavit svou větu a co nejčastěji si ji opakujte.
Pavel
Měli by jste posluchačům poradit EFT metodu emociální svobody. Máme s ní dobré zkušenosti. Dále je důležité se pozitivně programovat při usínání, stále opakovat afirmaci. Příklad:
„Snažně prosím, ať mé vědomé i nevědomé negativní představy, destruktivní buněčné vzpomínky ….. budou vyřešeny tím, že mne prostoupí světlo, láska … a život v harmonii )pro věřící život Boží) . A též snažně prosím, ať se účinnost této léčby zvýší stonásobně i více“ Viz kniha léčebný kód.
Děkujeme za pěkný příspěvek. Tomuto tématu se v dohledné době také chystáme věnovat. Pozitivní myšlení je v životě velmi důležité.
Jarmila
Dobrý večer, moc děkuji za pěkný webinář, který jsem si nakonec musela vyslechnout až později kvůli telefonu. Pak už jsem se nestačila zúčastnit diskuze nad dotazy. Také mám okamžiky z dřívějška, kdy mám problém odpustit sama sobě, že jsem udělala něco nesprávně. Nejvíc asi to, že jsem se po rozchodu s manželem zamilovala do někoho, kdo byl a doposud je odmítán starším synem (mladší problém nemá). Synovým snahám, abych vztah ukončila, jsem nevyhověla a někdy si to dost vyčítám, jestli jsem jako matka neselhala. Přineslo mi to spoustu problémů, ale také obdiv, že jsem partnerovi stála za to unést i nějaké nepříjemnosti od syna a neopustit mne pro ně.
Jestliže jste s přítelem šťastni a milujete se, nemá smysl ohlížet se na syna. Spíše on by měl pochopit, že nechcete být zbytek života sama a nechcete se utápět ve vzpomínkách, to přece nemá smysl. Ale na druhou stranu je otázka, z jakého důvodu syn chce, abyste vztah ukončila.
Tomáš
Dobrý den.
Chtěl jsem se zeptat zda jste věřící lidé v Boha a jeho syna Ježíše Krista?Lidé, kteří věří že je tady Bůh který dokáže v lidském srdci a mysli tzv.zamést.Bůh který se nám zjevil skrze svého syna Ježíše Krista a nabízí nám svou pomocnou ruku.Ježíš Kristus nám nabízí odpuštění.Jemu se můžeme svěřit se všemi svými těžkostmi a problémy.Na něj můžeme vložit své problémy a On nám nabízí spoustu rad do našich životů ,které jsou zaznamenány v Bibli.Komunikace probíhá skrze modlitbu.Člověk potřebuje ke svému životu Pána Boha bez něj by život neměl podle mne smysl.Pán Bůh chce, aby člověk komunikoval s Nim a nabízí mu svou lásku,odpuštění a spasení.Myslím že člověk sám sobě si není schopen a nemůže odpustit,člověku může odpustit buď druhý člověk nebo Bůh.My můžeme odpustit druhým a to nám přináší radost a naplnění,i když je to někdy velmi těžké.
Myslím že pořady ,které děláte děláte s umyslem aby člověka vedly k tomu jak změnit svůj život k lepšímu a tím životy lidí okolo nás.Abychom začali všichni společně přemýšlet že existuje ve vesmíru Někdo kdo má o nás lidi zájem a nabízí nám řešení na naše životní otázky i smysl života.
Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaši práci pro druhé lidi. Váš posluchač Tomáš Radek
Hezký den,
já věřící nejsem. Mrzí mě, jakým způsobem k této záležitosti přistupuje církev. Často jsem se setkávala s mnohými představenými církve a jejich výklady, třeba i bible, si mnohokrát odporovaly. V žádném případě bych nechtěla házet všechny do jednoho pytle, ale já tyhle zkušenosti mám. Věřím, že nějaká síla nebo energie na nás „dohlíží“ nebo dbá na určitý řád a ať už ji nazveme Bohem či jinou definicí, smysl je stále stejný. Věřící přeříkávají modlitbu, nevěřící můžou třeba jen vyslovit přání. Je jedno jakými slovy to nazveme, důležité je, jak to myslíme.
Píšete, že člověk nemůže odpustit sám sobě. Znám mnoho případů, kdy člověku bylo odpuštěno druhým, ale na druhou stranu vím, že to neuměl odpustit sám sobě. Člověk sám k sobě je nejpřísnějším kritikem a naše svědomí nám někdy sami sobě odpustit nedovolí. Proto si myslím, že je dobré pracovat na těchto věcech, abychom si odpustili a žilo se nám tak nějak snáz.
Vlasta
Nechala jsem mladým byt 3+1 a nechala jsem jej napsat na syna. Od té doby se snacha se mnou moc nebaví a dělá vše proto , že v Praze je jen kvůli práci očkuje i syna i vnočata co mám dělat. Sama bydlím v podnájmu.
Paní Vlasto,
vím, že tyto vztahy jsou mnohdy velmi komplikované. Z Vašeho dotazu přesně nevím, na co se ptáte. Pochopila jsem, že se snachou asi moc nevycházíte. Doporučila bych Vám, abyste se samy dvě setkali na nějakém neutrálním místě, například v kavárně, a promluvily si. Řekněte jí, že byste s ní chtěla projednat váš vztah a že se chcete dohodnout na kompromisech, abyste obě byly schopny spolu vstřícně vycházet. Nebude to jednoduché, to sama dobře víte, ale vidím to jako jedinou možnost. Nenechte se vyprovokovat k hádce, snažte se vést diskusi v klidném tónu se snahou o smír. Dejte jí najevo, že byste nerada přišla o syna i vnoučata a ukažte jí svou lásku.
Jarmila
dobrý den jsem 7 let rozvedená prožila jsem domácí násili odpustila jsem přesto mám pořád zdravotní problémy souvisí to stim
Ano, samozřejmě zdravotní problémy jsou v 99% vázány na naši psychickou pohodu. I když si myslíte, že jste odpustila a s celou situací se srovnala, můžete mít něco zakódovaného ještě hlouběji pod povrchem, než si sama dokážete uvědomit. Doporučila bych najít nějakého odborníka, který by Vám s odstraněním bloku pomohl, například lehkou hypnózou atp.
Roman
JSEM JIZ ROK PO OPERACI MOZKU A STALE I KDYZ SE LECIM ANTIDEPRESIVY SE MI DEPRESE A ZLE MYSLENKY VRACI CO S TIM?
Tak jak jsem říkala ve webináři: „Bude to dlouhá a těžká cesta.“ Rok není zase tak dlouhá doba, zkuste ještě vydržet, nečekejte na konec. Myslete pozitivně. Napište si na papír věci, co Vás těší, za co jste vděční. Například, že máte kde bydlet, že máte co jíst, že můžete poslouchat naše webináře, které Vám budou snad alespoň trochu nápomocné. Tento papírek si dejte třeba do peněženky, každý den si jej přečtěte a usmějte se. Nemusíte se smát vnitřně, udělejte úsměv třeba jen na obličeji, jako nacvičenou grimasu, třeba se Vám k tomu časem připojí i ten vnitřní pocit štěstí.
Když na Vás půjdou zlé myšlenky, zavřete oči a představte si to nejkrásnější místo, které znáte a řekněte si: „Zlé myšlenky běžte prosím z mé hlavy pryč. Děkuji.“ Klidně i několikrát opakujte dokola.
